Něco nového?

9. srpna 2008 v 18:29 | Anh |  Watashi No Sekai
Taak jsem celé dva poslední týdny brigádničila u tatíka v obchodě. Musím říct, že jsem se někdy bezvadně pobavila, hlavně s Lenkou - slečna, co tam prodává taky - a že jsem fakt zakusila, že lidi můžou být pěkní idioti. Prostě tohle je ideální práce, kde poznáte lidi, jednou tam příjde nějaký cvok, který vám začne hladit ruku, jednou ženská, která vleze s kočárkem doprostřed cesty a stojí tam půl hodiny - přičemž aby se lidi plazili dovnitř zadním vchodem - a někdy postarší paní, která na vás začne ječet, že jste ji vrátili blbě, rudne a nadává a pak prostě zjistí, že se spletla... jako to se může stát, ale tak prostě první zkontroluju, než na někoho začnu ječet a být na něj hnusná, ne? A podobných bylo víc... Na druhou stranu potkáte i fajn lidi, se kterýma se dobře pobavíte kteří ví, co jebýt milý a srdečný.. a hlavně, něco si vyděláte=)). Takže další zkušenosti do života=).
A co anime? Musím bohužel přiznat, že s tím jsem se nějak sekla... na druhou stranu jsem na doporučení mé milované Nime-chan začala koukat na dorama Hotaru No Hikari. Recenzi najdete na http://aanime.world.sblog.cz/moje_oblibene_japonske_filmy/ . Jsem u sedmého dílu a netrpělivě čekám na osmý. Moc dobře se na to kouká, je to mé první dorama z prostředí nějaké firmy... takže určitě můžu doporučit. Jen doufám, že to skončí tak, jak to zatím nevypadá, že skončí. =) Akoliv myslím, že se to bude příčit s názorem NimeXD.
No a vy? Na co koukáte? Beru jakékoliv doporučení od dorama přes anime po jiné filmy. Jinak plánuju tu konečně udělat rozcestníky, ale to asi chvíli počká, než se to naučím XD. Tak zatím!
 

Hotaru No Haka

3. srpna 2008 v 17:24 | Anh |  Anime & Dorama
Název: Hotaru No Haka/Grave of the Fireflies/Hrob světlušek
Studio: Ghibli
Rok vydání: 1988
Počet dílů: 1 film (cca 100 min.)
Žánr: Drama, Válka, Historické, Ze života
"Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt miliónů lidí je statistika."
Nemá cenu se rozepisovat, co všechno umí způsobit válka a nenávist lidí. Nebraňme se však tomu, poznat trošku více smutku, jenž v lidech vyvolala, bolest, jež je zaplavila, žal, jenž jim rozdrásal srdce, samotu, jež v duši zanechala. Aspoň trochu bychom se nad tím měli zamyslet a vcítit se do lidí, kteří ač už nežijí, zaslouží si naší úctu.
V pravé poledne, kdy by všichni měli usednout za stůl a společně poobědvat, nad Japonskem začínají kroužit letadla a za pištivého vzduchu na zem dopadají první bomby. Ani pronikavé houkání sirén nemůže včas upozornit na blížící se nepřátelé. Ti, co se stačili přes trosky hořících domů dostat do krytu se mohou jen strachovat o své bližní. Nálety se zvyšují a za pár minut se krásná vesnička promění v pusté pohřebiště.
Tento příběh vypráví o životě jednoho chlapce Seity a jeho malé sestřičky Setsuko, kteří přišli při jenom náletu o maminku. Doufají, že aspoň jejich tatínek, který bojuje za čest Japonska na moři přežije a jednou si pro ně přijde. Prvně se jich ujme jejich teta. Ta toho sama má ale až nad hlavu a tak jsou ti dva pro ni doslova obtíž.
Brzy potom, co se rozhádá s tetou začnou bydlet ve starém krytu u malého rybníku. Seita se stará o malou Setsuko se vší zodpovědností a láskou. Ale i Seita je svým způsobem stále ještě dítě, co touží po lásce a teple rodinného krbu. Jídlo se snaží získat všemi různými způsoby, jenže při válce těžko najdete šlechetnou duši, která by vám věnovala byť jedno zrnko rýže, takže několikrát musí jít spát s prázdným žaludkem odkázání na milost. Kdo by se pak divil, když sem tam něco ukradou?
Malé Setsuko se přes veškerou péči Seity stýská po rodičích a domově. Seita dělá, co může a hlavně přemáhá svůj smutek a stesk, protože chce být pro svou sestřičku oporou a proto se se svým strachem vypořádává sám. Jejich svět se úplně převrátil naruby, ale i přes veškeré utrpení si umí užít každých šťastných chvil a radostí z toho, že mají jeden druhého…
Názor: Brečela jsem jak želva, ne nebrečela, já přímo řvala. Člověk se dočte všude, jak byla válka hrozná a krutá, kolik lidí při ní přišlo o život anebo o rodinu. Nikdy však něco takového nezažiju, ten strach z každého nového dne, a proto ani nikdy nebudu schopná slovy říct, jaké to je. Ale díky tomuhle filmu mi bylo aspoň trochu přiblíženo, jak taková ztráta bližního může bolet a jak rychle vám to vezme vítr z plachet. Abych to ujasnila, ta krutost mi vytřela zrak. Na válku totiž vždy doplácejí nevinní a prostí lidé a tady vidíme jeden příběh, jeden život - ne fakta. Abych furt nemluvila o válce, o které máme stejně všichni svůj názor. Na grafiku nebudete mít čas, stačí slyšet nevinná slůvka Setsuko a cítit Seitovu vnitřní sílu. Vztah těch dvou byl opravdu krásný a působivý a právě to mě tolik dojalo. Asi je docela jasné, jak to dopadne. Ale důležitost a krása toho filmu spočívá v tom, co v nás zanechal. Tenhle zážitek se mi vryl do paměti i do srdce. Jinak to snad ani nejde. Já ho můžu snad jenom doporučit, zanechá ve vás opravdu velikánskou stopu a bude to pro vás opravdu zážitek. Jen si připravte minimálně pět balíků papírových kapesníčků.

O 500 let později...

1. srpna 2008 v 10:34
Ahojky,
skutečně uběhl nějaký ten pátek, co jsem tu naposled něco psala.. opět jsem s tím chtěla skončit, ale něco mě donutilo se vrátit... takže ano, jsem tu opět a teď už doufám jen s týdenními mezarami. Spatlala jsem dohromady nic moc new design. Představovala jsem si ho úplně jinak, ale už se mi to nechce celé předělávat... jen řeknu, že tu moc dlouho nebude, protože mě něčím štve=D... Chtěla jsem totiž něco nového, jako úvod do začátku mého návratu.
Takže myslím, že omlouvat se je zbytečné, víte že jsem prostě v těchhle věcech úplně nemožná. Jsou ještě prázdniny, takže snad aspoň teď budu hojně přispívat=). Takže jdu na to...

Další články


Kam dál

Reklama