Leden 2008

Pozdrav

19. ledna 2008 v 11:35 | Anh |  Watashi No Sekai
Tak to vypadá, že se z tohoto blogu stane týdeník, každý víkend nový příspěvek=). No, ale hl. že to tu nekrachne.
Každopádně bych se chtěla zmínit o tom, že za rok budu mít taneční, což je v naší třídě teď aktuální téma. Hledání partnera, plánování a těšení, ačkoliv je to až za půl roku. Já jsem partnera už našla, teda on našel mě, a jsem z toho docela na větvi=). Takže celý týden jen cvokařím a já a mé myšlenky lítaj kdesi v oblacích... a hlavně ŠKOLA! Včera se uzavírala klasifikace, takže už to mám na týden z krku. Tak jsem se chtěla podělit o své emoce. Brzy sem skopu nějaký článek, možná už i dneska=)
Jinak bych sem chtěla taky dávat jakýsi "aktualizátor", který bude ukazovat, jakému anime právě zasvěcuju svůj čas=). Před týdnem jsem dokoukala Bokura Ga Ita a měla jsem z toho pěknou depku, lépe řečeno z toho, jak to manga ukončila. Je to jedno z těch anime, které mi hrozně dlouho chybí, když skončí.. no krásné to bylo. V posledně době úchylačím na romantická anime. Teď jsem se pro změnu vrhla na další romantiku, Lovely Complex, taky božské! Je fajn, když spozorujete, kolik toho nařvete, nasmějete a nabrečíte u anime. Moje zlatá trojice anime romantického žánru se začíná tvořit a vypadá to na Kareshi Kanjou No Jijou - Bokura Ga Ita - Lovely Complex. Zvláštní je, že všechna tahle anime mi doporučila jedna a tatáž osoba=)
Samozřejmě, že na tomto blogu bych chtěla komunikovat s lidma, kteří sem chodí a tak mě opravdu těší, že se tu objeví ty komentáře, takže díky=) A můj dotaz, na co teď koukáte vy? Nemusí to být anime. A co čtete?

Kanon (2006)

19. ledna 2008 v 11:05 | Anh |  Anime & Dorama
Název: Kanon - remake Kanonu (2002)
Studio: Key, Kyoto Animation
Rok vydání: 2006-2007
Počet dílů: 24
Žánr: Romantika, Sci-fi (nebo magie?), Harem
"Malá holčička sedí na dřevěné lavičce, pokryté sněhovou peřinou. Sleduje, jak se třpytivé vločky lehounce pohupují ve vzduchu a tiše klesají k zemi. Trpělivě vyčkává příchod svého kamaráda. Čekání si zkracuje pozorováním proudu lidí, kteří si to zamyšleně šinou městem. V davech se snaží rozpoznat tvář očekávaného chlapce, když v tom ho konečně spatří. Její typický pozdrav'Jdeš pozdě' je oslazen přátelským úsměvem."
Celý seriál se jmenuje podle písničky, o které se během seriálu letmo zmíní jedna z hrdinek. Tato dvaceti čtyř dílná série se odehrává uprostřed mrazivé zimy v jednom klidném městečku, jež má však jisté magické schopnosti. To se však pozná až na druhý pohled, až když z vás opadne pocit lehkého a něžného příběhu v zásadě o ničem.
Do tohoto města zázraků se vrací Aizawa Yuuichi. Uplynulo již sedm let, od doby, kdy zde naposledy trávil prázdniny. Bohužel si však na ně nepamatuje, protože ztratil paměť. Někdy se mu sem tam ve snech vybarví vzpomínky na tuto dobu. Příběhy v nich jsou ale zmatené a každý z nich představuje jeden malý dílek do velké skládanky.
První den, kdy přijede, se ubytuje u své tety Akiko a sestřenice Nayiuki. Obě jsou laskavé a obětavé a Yuuichi si na život s nimi brzy zvykne. Taky ho čeká nová škola, do níž chodí i Nayiuki a nebude trvat dlouho a Yuuichi se skamarádí se spoustu sympatických a zvláštních lidí.
Příběh nabírá po prvních zahřívacích dílech rychlý spád a zanedlouho bude pohledný kluk obklopen samými krásnými dívkami. Každá z nich je něčím zvláštní, něčím krásná a jedinečná. Yuuichi tráví veškerý svůj čas se svými kamarádkami, které ho mají rády a on je. Ačkoliv se zdá, že jejich veliké přátelství a pevné pouto přerůstá v partnerskou lásku, nenechte se rychle zviklat. Životní
láska je totiž jen jedna a její síla dokáže velké zázraky.
Kapičku bych chtěla přiblížit Yuuichiho kamarádky. Jako první potká velice netradičním způsobem Tsukimiya Ayu, která byla zrovna na útěku před prodavačem dobrůtek zvaných Tayaki. Ayu je veselá dívka, proslulá svým Uguu~ , láskou k Tayaki a batůžkem s andělskými křídly. Vypadá to, že Ayu byla Yuuichiho kamarádkou, když zde před sedmi lety trávil prázdniny. Krátce na to se seznámí s Shiori, dívkou která den co den stojí na školním dvoře a smutně kouká do oken školy, jakoby někoho vyhlížela. Nemůže být normální studentkou kvůli své nemoci. Nová škola přinese Yuuichimu i přátelství s Mai Kawasumi a její nejlepší kamarádkou Sayuri Kuratou. Mai je prvotřídní introvert, velice tajemná a krásná. Vedle nich kolem Yuuichiho krouží ještě zrzavá Makoto Sawatari. Největší pohroma ledniček a neobvyklý typ držgrešle, jež se zanedlouho usadí v jeho domě.
Příběhům těchto dívek je věnováno vždycky pár dílů a lehounce na sebe navazují a prolínají se se vzpomínkami Yuuichiho na dětská léta. Všechno je propojeno průhlednou nití. Ačkoliv jsou jejich osudy a životy složité a mnohdy velmi bolestné, všechny se mohou spolehnout na pomoc Yuuichiho, který je vždy připraven svým milovaným přátelům vykouzlit úsměv na tváři. Dovídáme se víc i o jiných postavách, o dobrosrdečné Akiko a Nayiuki mající slabost pro jahody na jakýkoliv způsob.
A kde máme sci-fi? To vás překvapí, když to nebudete čekat a konečné vyvrcholení stojí víc než za slzy dojetí. Skládačka se pomalu ale jistě rýsuje v krásný obrázek.
Názor: Jednou jsem z nudy prohrabávala novinky v anime a narazila jsem na Kanon. Zaujal mě na první pohled netradičním stylem grafiky. Tak velikánské a krásné oči, které prozradí víc než je žádáno, jsem v anime nikdy neviděla. Taky mi imponovala překrásná zimní krajina, myslím, že je to dost originální. Jenže po dvou dílech jsem si řekla "Ha, nějaká dost nepovedená a nudná skopanina." Nikdy jsem se totiž s tímto stylem nesetkala. Nějak mi to ale nedalo a stáhla jsem si další a další díly až jsem se pak těšila každý týden, až vyjde nová episoda. Každým dílem jsem se čím dál víc utvrzovala v myšlence, že to anime je nějaké divné a nepochopitelné. Ano, Kanon sám o sobě je zvláštní anime a přitom o tolika známých věcech, se kterými se denně setkáváme. Opravdu mě velice zaujalo. Netrpělivě jsem čekala, až se velká tajemství rozmrazí a pokaždé mi z toho bylo tak trochu do breku^^. Nečekejte od tohoto druhu sci-fi žádné androidy nebo mimozemšťany, protože se nedočkáte. Magie a kouzlo je jinde. Určitě si rychle najdete oblíbence mezi postavami a i když vám budou ze začátku hrát na nervy se svou sladkostí, nevinností a přemilou povahou, brzy zjistíte, že ke Kanonu patří. Je to anime klidné, pomalé a něžné, je to ten typ, který má poselství a má vás donutit k zamyšlení. Hudba v pozadí naprosto zapadá, akorát opening a ending mi trochu uniká. Určitě toto anime můžu doporučit, jsem si jistá, že vás uchvátí. Jen tak mimochodem, je od stejných tvůrců, jako od legendárního smutného anime jménem Air.

Závislost

13. ledna 2008 v 9:48 | Anh |  Psaníčka
Jsme každí jiní, a tak se i naše závislost projevuje jinak, že an=). U mě to byl teda naprostý děs, když jsem začala s anime, konkrétně Inuyashou. Smíchaly se mi snad všechny hormony. Fakt, přísahám, že nekecám, uvažovala jsem o tom, že jsem schizofrenik a nevěděla jsem, že v tom nejsem sama. Teď už to tak hrozné není, z velké vášně zbyla jen velká láska. Ale závislost to byla fakt šílená. Nevím, jaká je při závislosti na automatech nebo alkoholu, cigaretách…, ale pro mě to bylo maximum. Sice, ne u každého to není tak děsné, u někoho je to totiž mnohem horší. A teď už blíž k mé závislosti.
Příznaky:
• Divné cizí pocity při sledování anime (př. brnění v zádech, horko v hlavě, přecitlivělost, náhlé zastavení dechu, bezcitnost v těle němost po skončení seriálu…)
• Nespavost (př. probuzení klidně ve dvě ráno, pak už jsou myšlenky jen u anime)
• Nesoustředivost (př. ve škole: čučení do blba, různé představy, jak žijete v seriálu, co se stane v dalších dílech, jaké by to bylo potkat nějakou postavu)
• Bystrý zrak (pouze hledáte něco, co má dočinění s anime)
• Ignorace okolí (život v seriálu)
No tak tohle jsem prožívala při mém období velké závislosti. Ale naštěstí jsemnedošla tak daleko, abych se schizofrenikem opravdu stala. Ačkoli jsem slyšela, že to je možné. Takže pokud se vás týkají následující příznaky, které jsem pobrala z všemožných koutků na webech, mazejte za psychiatrem!
Příznaky:
• Běháte po ulici s "mečem" a ječíte říkadlo pro spuštění zbraně nebo nějakého kouzla¨
• Jdete ven oblečení ve feudálním ohozu a kimonu
• Myslíte, že máte moc a klejete "japonsky" všechny, kdo vám nesednou
• Jdete na karneval nazí, myslíte, že jste postava z hentai
• Skočíte z věžáku, myslíte si, že vás zachrání nějaký bishounen (=krásný kluk) nebo bishoujo (=krásná dívka)
To byla prosím závislost na anime. Takže pokud jste otaku druhé či třetí kategorie, měly by se vás týkat alespoň dva z prvního odstavce týkat. No a pokud se vás týká byť jeden jediný z druhého, jste otaku první kategorie. Takže gratuluji.
Samozřejmě, co jsem teď napsala je docela nesmysl a dost přitažené za vlasy. Taky jsem to psala před dvěma lety, což mě ale vůbec neomlouvá, cílem tohoto článku je však dostat z vás, jaké byly vaše první začátky s anime=). To by mě totiž hodně zajímalo =))

Kruté začátky

13. ledna 2008 v 9:42 | Anh |  Watashi No Sekai
Tak, jak jste si jistě všimli, poslední týden se tu neobjevil ani jeden nový příspěvek. Cítím se trapně, protože s blogem teprve začínám a už se musím takhle vykrucovat. Nejenže se neumím dokopat, ale když už mám ten čas (jakože když člověk chce, tak si čas udělá na všechno) tak ho trávím koukáním na anime - mimochodem Bokura Ga Ita je opravdu překrásné dílo - nebo oblíkáním anime panenek (^^''), u televize (z včerejšího Tristana a Isoldy jsem nemohla ani spát), čtením (Šifra mistra Leonarda), ale hlavně učením a čmáráním úkolů. Je leden, nu, tak sebou musím máknout. Jednoduše nestíhám. Brzy sem ale něco hodím, vždyť těch nastřádaných "recenzí" mám tolik, tak proč se nepodělit o zážitky z anime, že=) Navíc mám špatné svědomí vůči těm pár milým lidem, kteří mi sem chodí dodávat odvahy a sebevědomí a já ani nejsem schopna hodit sem příspěvek =oD Nuže, jak říká hrdinka z Gokusen: Fight on!

Sola

2. ledna 2008 v 16:17 | Anh |  Anime & Dorama
Název: Sola TV => Sora = Nebe
Studio: Nomad
Rok vydání: 2007
Počet dílů: 13
Žánr: Romantika, Sci-fi (nebo magie?), Drama, Harem
"Nebe, místo spojující den a noc, západ a východ, lidi a anděly, mráz a teplo, moře a souš, život a smrt. Září-li sluníčko zlatě, provlékne se celé pomněnkově modrými šaty, když je zima, radši se přikryje bílou duchnou. Je čisté a krásné, ale pokaždé jiné, nikdy jej neuvidíte dvakrát ve stejné róbě, i kdyby na něm bylo o mráček víc. Ať je jasno sebevíc, vždy bude nové, jako je nový den, nová noc... Je to totiž nebe, místo propojené s lidmi i anděly, životem i smrtí a …"
Lidi se obvykle jen letmo podívají, jak vypadá dnešní obloha, aby se ujistili, že tenhle hnědý kabát a tohle modré tričko odpovídá dnešnímu počasí. Ale náš hlavní hrdina, šestnáctiletý Yorito Morimiya ne. Jeho koníčkem je totiž právě nebe, patří zrovna k těm lidem, které modrý svět nad námi zajímá a motivuje. Ačkoliv by se jeden divil, co na tom může být tak zajímavého, Yorito je kvůli letnímu východu slunce ochotný vstát i ve čtyři ráno, aby tento jedinečný okamžik zachytil do svého fotoaparátu. A místo, aby ve škole seděl a bedlivě poslouchal učitelův výklad, radši zaleze na střechu školní budovy, kde se mu naskytuje nejlepší výhled na oblohu, fotí a filozofuje.
Jednoho letního dne se vydá ke břehu jezera, aby vyfotil onen východ slunce. Když v tom ho něco vyruší. Jakmile se otočí, spatří dívku, prskající na automat na nápoje, jak se snaží opakovanými nárazy z pokažené mašiny něco vyklepat. Nabídne jí pomoc, ale zatímco usilovně kope do automatu a nebe ozáří ranní sluníčko, dívka se tiše vytratí. Další setkání se slečnou záhadnou přijde velice brzy a na stejném místě, když ho jeho kamarádka Mana vyžene pozdě večer do obchodu pro zázvor. Tentokrát neuteče jen tak, Yorito se s ní seznámí a dívka se mu představí jako Shiho Matsuri.
Asi je to osudem dáno, protože ti dva se zase setkají, tentokrát v kostele za docela nevšední situace. Zatímco Matsuri se snaží utéct před jakýmsi chlapem, který ji chce mermomocí zabít a tvrdí, že není člověk, Yorito kouká s otevřenou pusou a snaží se ji najít. Nějak se to celé semele a začnou spolu od určité doby i bydlet a my se s Yoritem dovídáme, že Matsuri skutečně není člověk, i když tomu vše nasvědčuje. Je totiž Yaka.
Bytosti, ovládající nadpřirozené schopnosti a síly různých druhů. Jako úplatek, jim ale bylo odepřeno právo vyjít na denní světlo. Což je až moc velká cena, za pár schopností, na jejichž použití ani moc příležitostí není. Yorito si to vezme hned k srdci, načež Matsuri slíbí, že jednoho dne ji nebe ukáže a svůj slib určitě dodrží. Zatím se Matsuri spokojí s obrázky, které Yorito nafotil a má je vyvěšené po celém domě a taky velkou tapetou na stropě v jeho pokoji v podobě krásné oblohy.
Matsuri se stihne během krátkého pobytu u Yorita seznámit s jeho příjemnou a sympatickou kamarádkou Manou a její roztomilou sestřičkou Koiyori. Všichni jsou přátelští a obětaví, takže i Yaka se může najednou cítit jako opravdový člověk. Matsuri a Yorito se do sebe raz dva zamilují a stráví spolu opravdu krásné chvíle. Jenže důležitou roli hraje i Takashi, ten muž, který po Matsuri sápe a usiluje o její krk. Takže si v žádném případě pocit bezpečí u Yorita neužije, protože Takashi je schopný přijít i tam a zlikvidovat, co se dá. Přesto nemůže být jen tak označen za zápornou postavu, když ho vidíme, jak láskyplně se stará o menší holčičku jménem Maiyuki. Ti dva tvoří opravdu zajímavou dvojici a nikdo neví, jakého druhu jejich vztah je. Maiyuki patří taky mezi Yaka…
Během toho všeho pronásledování Matsuri, focení nebe a učení, Yorito chodí navštěvovat svou starší sestru Aono do nemocnice a pokaždé ji přinese i nějaký ten dáreček v podobě monstrózního plyšáku. Aono toho jinak moc nenamluví, kamarádí se s Koiyori, která zde v určité době také přebývala a ráda má i Manu. Yorito je pro ni však celý svět a dává to docela často najevo. Pak ale přijde den, kdy se tajemná Aono vrací z nemocnice a setkává se s Matsuri…
Proč chce Takashi zabít Matsuri, když sama jeho svěřenkyně Maiyuki je Yaka? Co má společného Aono s Matsuri? Jak tenhle hon na Yaka skončí? A pak kdo to vlastně jsou Yaka a jaké tajemství skrývá Aono? Je tu ještě ten Yoritův slib….
Názor: Tyhle otázky, jsem si kladla i já během doby, co jsem na tohle anime koukala. Na některé se mi dostalo odpovědi a na některé ne, přesto jsem s koncem spokojená. Tohle anime mě uchvátilo hned názvem, což je docela nezvyk. Čekala jsem, až tedy vyjde první díl a zalíbil se mi, tak jsem čekala opět týdny a týdny na každý nový, ale opravdu se to vyplatilo. V tomhle anime zaznělo tolik krásných vět, které se mi vryly do paměti. A pak, nějak se teď častěji koukám na nebe a je mi to vzácnější, třeba přijde den, kdy ho nebudu moct vidět ani já, ačkoliv nejsem žádný Yaka. . Taky průběh děje je zvláštní, zatímco na začátku je všechno pomalé a lehké, po půlce je to bitka za bitkou a jedno drama za druhým, nečekala bych, že se to dostane tam, kam dostalo. Nechyběly ani romantické chvíle, kdy jsem tála jak led. Samozřejmě, že na nějaké telenovelové "Ach miluji tě a žárlím i na mýdlo, kterým se myješ" si nepotrpím. Ani na žádné sladké chvíle plné pusinek a bůh ví čeho, tady to šlo beze slov, stačilo opravdu jen to nebe a oči. Když už jsme u očí, po grafické stránce opravdu nemám co vytknout, moc dobře se na to koukalo, možná jsem se trochu pozastavila nad špičatou bradou, ale to je úplná prkotina. Charaktery byly príma, některým bych ale nejradši jednu vrazila. A hudba? Byla tam, kde být měla a sedla. Nic víc nic míň, trošku bych dala mínus endingovému klipu, zatímco opeingovému bych přidala i dva plusy. Takže závěrem je, Sola je opravdu krásné anime plné emocí, není pro každého, ale mile vás překvapí.

Blog a já

2. ledna 2008 v 16:07 | Anh |  Watashi No Sekai
Tak mě napadlo, že bych mohla k blogu aspoň napsat, co to znamená "Sekai", protože ne každý to musí vědět. Znamená "Svět" a tento blog jsem takto pojmenovala, protože tohle je místo, kde chci zobrazit svůj svět. Samozřejmě, že bude především o anime - protože to ovlivnilo můj život strašně moc. Nejen, že jsem díky němu poznala skvělé lidi, ale taky jsem našla to, co mě skutečně baví, což jsem dlouho hledala. V zásadě - sedět před počíkem a koukat, ale tak mám nějaký pocit, že mě umí do sebe vtáhnout, když potřebuju z tohoto světa pryč a taky obohacuje fantazii^^.
Sebe zkusím shrnout jakýmsi dotazníkem, protože nikdo sem neleze, aby se o mě dozvěděl základní údaje, že. Stejně mě poznáte hlavně podle příspěvků o anime=). Ale bez toho bych asi měla pocit, že tu něco chybí, nuže:
Jméno: Nguyen Thi Quynh Anh (jméno: Quynh Anh)
Věk: 15
Znamení: Rak (tohle je pro mě životně důležité =)
Škola: Všeobecné gymnázium - kvinta
Město: Ostrava - Dubina
Koníčky: anime (no nečekaně), dorama i manga, hudba, čtení
Důležitá poznámka: Jsem mistr překlepů, takže se předem omlouvám. Je to jedna z mých nejcharakteristějších vlastností, mimo to, že jsem nespolehlivá =))
To by mohlo být vše´=).

Pojem anime

2. ledna 2008 v 11:12 | Anh |  Anime & Dorama
Jedná se o kreslený seriál, občas i film, který vychází z počítačových her, hlavně však původního comicsu manga (manga znamená japonsky klasický comics, ale v jiných zemích se používá pro označení typického japonského comicsu). Manga i Anime, mají svůj původ v Japonsku.
Hlavní rysy mangy poznáte podle velkých talířovitých očí s barevnou duhovkou, krásnými lesklými vlasy, malého nosu a nepatrných úst. Typické pro Anime/Mangu je taky detailní vyjádření pocitů, dojmů, které bývají často znázorněné křížkem u hlavy (vztek), kapičkou (proboha!?), zakrytím očí vlasy (vnitřní boj) a také zčervenáním nad nosem, přehnaným úsměvem, umělým pláčem atd... Postavy jsou většinou velice štíhlé a když už mají vypadat tlustě, tak to jde pořádně vidět. Známé jsou také japonské sailor školní uniformy, či kimono, sem tam se zaplete i japonská móda (lolita).
Manga je zvláštní v tom, že se nečte jako americký comics zleva doprava, avšak opačně, zprava doleva. Z comicsů manga se někdy tvoří seriály, kterým se pak říká Anime. Nejedná se o obyčejné kreslené seriály pro děti, o Anime se většinou zajímají adolescenti i dospělí. Ovšem, děti si v anime také najdou zálibu. První Anime seriál, který v jednu dobu ohromil celý svět byly PokéMoni - dětské Anime, a tak mnoho lidí Anime odvrhuje a všechno přirovnávají k PokéMonům (ale uznejte, kdo na ně nekoukal a když to byla prý tak hrozná blbost, tak jaktože dokázala tolik uchvátit celý svět?).
Podle toho máme několik základních kategorií (tyto základní se dál dělí na další menší odvětví), do kterých Anime dělíme. První a zároveň nejznámější je dětské Anime, kde zapadají veškeří PokéMoni, Digimoni a další. Pak je kategorie hentai, což jsou seriály určené dospělým (tak jo, dospělí by na to ale nekoukali, je to spíš lahůdka pro větší děti=). Obsahuje erotickou tématiku. Po té následuje shoujo - pro dívky, typickým a velice známým příkladem je Sailor Moon, Tokyo Mew mew, Kaleido Star, Kamikaze Kaitou Jeane a spoustu dalších. A teď bych zmínila shounen, ve kterém si vyžívají chlapci. Příkladem může být Yu Yu Hakusho, Full Metal Panic, Hellsing a spoustu dalších. Není vůbec pravidlem, že dívky koukají na shoujo, kluci na shounen. Mnoho dívek má raději shounen. Taky se může stát, že se přesně neví, jestli je Anime shoujo či shounen, může to být také dětské shounen že?
Když se někomu seriál líbí dívá se na něj. Mnoho dospělých také s láskou sledují Anime a nemusí to vůbec být hentai. Dospělí vidí v seriálu/filmu to co nevidí děti a vnímají to jinak. Lidi, kteří fandí a mají rádi Anime a Mangu se říká otaku. Japonsky to znamená "závislák", ale v hanlivém slova smyslu, ovšem ve státech se tak označují milovníci těchto seriálů.
Otaku si nedovedou představit Anime seriál v jiném jazyce než v japonštině. Tento jazyk sedí na Anime nejvíce, dabéři (seiyuu) se umí do role tak vžít jako nikdo jiný a výsledek je skvělý. A písničky doprovázející anime jsou přímo magické a dokonce můžou s pěkným provedením klipu vyjádřit polovinu děje, aniž by prozradily to důležité. Když se do nich pořádně zaposloucháte poznáte kouzlo jak Anime, tak japonských písniček.
Doporučujeme vám podívat se alespoň na jedno Anime a uvidíte, že nebudete litovat, teda pokud nenarazíte na určité výjimky. Najdete si Anime seriál, který vás okouzlí a vtáhne do této říše snů. Poznáte sami jejich hloubku. Můžete se na něj podívat např. na kanálu Animax, který následuje hned po Minimaxu nebo na internetu.
Psáno v šk. roce 2005/2006 v hodině IVT při práci s wordem=).
Editorka: Slečna Shaera