Březen 2008

Simoun

30. března 2008 v 20:42 | Anh |  Anime & Dorama
Název: Simoun
Studio: Deen
Rok vydání: 2006
Počet dílů: 26
Žánr: Shoujo Ai, Drama, Válka, Fantasy
" Simoun je svatý vůz, dar Boha. Nesmí být poskvrněn nenávistí a válkou."
Někde neznámo, daleko od naší civilizace, času, země, bychom našli planetu Daikuuriku. Území se - stejně jako u nás - dělí mezi několik států. A my sledujeme příběh, odehrávající se na panenské Holy Land Of Simulacrum. Tento theokratický stát vyznává tzv. božstvo Tempus Spatium.
Dala by se docela dobře s naší Modrou planetkou srovnávat, až na jeden podstatný fakt. Všechny děti, co se zde narodí, jsou ženského pohlaví (V tomhle vidím mnoho výhod^^). Po dovršení 17 let zajdou do takové krásné jeskyně tzv. Spring, kde je s otevřenou náručí přivítá tajemná Onashia, ikona Tempus Spatium. Vyberou si pohlaví a pak žijí dále svůj život, zakládají rodinu, pracují…Některá děvčata urozeného původu se mohou stát i Simoun Sibyllami, kněžkami Tempus Spatium, pod podmínkou, že se ještě nerozhodly pro své pohlaví.
Úkolem Sibyll, jakožto kněžek, je vykonávat různé bohoslužby, modlitby a náboženské rituály docela originálním způsobem - na nebi - prostřednictvím létajících strojů, kterým se zde říká Simoun (f). Abych vám ji (Simoun) přiblížila, vypadá dost zajímavě, je tvořena dvěma obrovskými kolečky, poháněna spirálovitým motorem, vrchní část obepíná ona kola a nejdete tu dvě místa pro pasažéry za sebou, jedno pro aurigu, pilotku a druhépro sagittu, navigátorku. Největší magie spočívá v aktivaci Simoun, protože se nehne, ani kdybyste vyzkoušeli všechny tlačítka
a všechny jejich kombinace, k její spuštění se spárované Sibylly musí políbit. Jako důkaz nejvyšší oddanosti a lásky k Bohu s nimi kněžky vzlétají k nebi, křižují jím a vytvářejí při tom různé obrazce, z nichž se uvolňuje obrovská energie. Těmto obrazcům říkají Ri Maajon. Jinak se o Simoun nic moc neví, vlastně je to jen svatý vůz, který nesmí být podle vrchnosti použit v žádné válce, i když by to klidně zvládl.
Teď by se mi nabízelo říct "A jednou z takových Sibyll je naše hlavní hrdinka…" ale ne. V tomhle anime není žádný člověk hlavní postavou, to je totiž samotná Simoun. Ale samozřejmě, že nám jde spíš o lidské vztahy než o nějaký ač vznešený tak podivný stroj. Simoun, Sibylly, kněží, administrátoři, správci státu a vlastně celá vrchnost sídlí na honosné vzducholodi Arcus Prima vznášející se na břehu Holy Lady v čele s kapitánem Anibutifem a jeho pravou rukou Guragiefem. Politické strany nechme být, ale nemají daleko od naší politické scény, akorát do toho všechno pletou ještě Boha.
Naše Sibylly jsou po dvanácti rozčleněny do jednoho ze tří sboru (Choir/Chor), z nichž nejvýznamnější je Chor Tempest, jemuž vévodí nejlepší Sibylla (= Sibylla aurea ) Neviril, dcera více prezidenta nejvyšší rady. Chor Tempest opravdu vyniká v kvalitě prováděných Ri Maajon, to všechno ale stmeluje přátelství mezi Sibyllami. Ta nejlepší je tedy Neviril, ale jak se již v prvním díle dovídáme, po tom, co přijde o svou milovanou partnerku Amurii při pokusu o legendární Emerald Ri Maajon, se zavře ve svém pokoji a odmítá komunikovat se světem a dokonce si pohrává s myšlenkou, že stejně jako někteří její vrstevníci skoncuje s touhle prací a odejde do Spring.
Brzy však na scénu vpadne energická Aaeru, která vytře Neviril i vrchností zrak svou prostostí, touhou po válce a přáním být nejlepší. Zatímco Neviril věří ve svatost Simoun, pro Aaeru představuje velké dobrodružství a klidně by s ní šla i do války. Po nějakém tom přesvědčování a překonání nedůvěry se z těch dvou stanou perfektní partnerky. Obě k sobě cítí velký obdiv, respekt, náklonnost i lásku, hlavně teda Neviril, jenže pořád ji pronásleduje stín Amurii.
Aby to ale nevypadalo, že se všecko točí kolem těch dvou. Každá Sibylla má velký prostor, aby se ukázala v pravém světle a to během celého seriálu. Každá má něco do sebe, každá je jiná a má i jiný pohled na svět, k Bohu i víře. Jednou z nich je praštěná držgrešle Floe, která musí mít vždycky poslední slovo. Dále pak laskavá a milá Rodoreamon, tajemná Paraietta, která na svou nejlepší přítelkyni Neviril nedá dopustit, nevyzpytatelná Dominura, roztomilá a chytrá Limone, která je i nejmladší členkou Chor Tempest, sourozenecký pár Alti a Kaimu, které se nemůžou vystát. Jasně, mohlo by se říct normální sourozenecká škádlivost, ale ne, tady jde o víc. Později se přidá i tichá Yun a zručná Mamiina a pak zmiňovaná Aaeru a Neviril. Tyto dívky se vždycky dokáží podržet, společně se zasmát i poplakat. Vlastně vytváří menší dámskou rodinku. Proto umí opravdu oslnit svými Ri Maajon, modlitbami a jejich požehnání znamená doživotní očista.
Vztahy Holy Land se sousedními státy se začínají ale bortit. Z jedné strany na ně útočí vojáci z Argentum na ubohých letounech, snažíc se odhalit tajemství Simoun, tzn. Proč mohou poletovat po obloze, tak svobodně a lehce, jako ptáčci, zatímco jejich stroje dělaj hrozný kravál a zamořují ovzduší jedovatými plyny. A z druhé strany si na Holylanďany brousí zuby Plumbum. Simoun se mění ve válečný vůz a svaté Sibylly v nemilosrdné vojáky navzdory všem zákazům vrchnosti, která stejně neví co chce. Zatímco jedna strana si může ukousat nehty, jak se bojí o svůj krk a pro své bezpečí obětuje cokoliv, druhá odmítá pustit Simoun do války. A nepřátelé toho moudře využívají.
Sibylly bojují s velkým nasazením, přitom ale nezapomínají na svou podstatu. Během téhle války, kde jde opravdu o všechno ještě bojují s vlastním strachem z dospělosti, nejistotou i vírou. Vztahy se různě přetvářejí, přátelství v lásku, do toho ještě skáče závist a umíněnost, nikdy však ne nenávist. Ale tohlevšechno jim v boji moc nepomáhá. Třeba je čas na pověstné Emerald Ri Maajon. Tady však hrají nejvyšší housle důvěra a oddanost mezi partnerkami…
Názor: Píšu tenhle popis o týden později, co jsem dokoukala Simoun, ještě jsem tou krásou omámená. Ve všech směrech musím říct, že je to úchvatné a jedinečné dílo, které vás do sebe vtáhne a nepustí ani po posledním díle. Když Sibylly vzlétaly k obloze a vytvářely Ri Maajon za toho svištivého zvuku, jak Simoun prorážela vzduchem, jako by mnou projel mráz. Prostě úžasný pocit, člověk by chtěl být málem na jejich místě a pozorovat ten krásný svět z ptačí perspektivy jako ony. Přišlo mi to všechno tak vznešené, svaté, čisté, jak to být mělo. Jak je všechno bílé, když člověk věří. Co mě taky dostalo byla grafika plná zářivých, pastelových barviček v podání s chmurnou a melancholickou atmosférou války. Autor se nebál kombinovat a vyšlo mu to. A k tomu všemu ta krásná hudba, která ač hrála furt, nikdy nelezla na nervy, vždycky byla ta správná skladba ve správné situaci. No a to nemluvím o perfektním openingu a skvělém endingu, na kterých jsem se stala závislá ^^. Děj je hodně originální a do detailů dobře promyšlený a dostalo se na všechno, romanci (konečně povedené shoujo ai), drama, napětí, akci i smutné chvíle. K charakterům bych jen dodala to, že byly opravdu vyvedené, kouzelné a není snad žádná postava, která by se mi nelíbila, od sobeckého předsedy po tichou vodu Yun. Abych tu na vás, ale nevalila jen chvalné ódy, měla bych malou výtku. A sice, když se dívky rozhodly stát se mužem, jejich hlas zněl stále dost žensky, což mi ubralo na kráse, když to byl třeba chlap jak hora. Není to určitě anime pro všechny. Ten, komu se zalíbí, tak to ale pořádně. Závěrem: Nenechte si to v žádném případě ujít!! A už konec…^^

Návrat?

30. března 2008 v 20:21 | Anh |  Watashi No Sekai
Tý jo, lidi fakt díky za podporu! Přísahám, že jsem nečekala, že se vám tu tak líbí. To člověka prostě úplně povznese. A stejně jako mám slabou vůli přestat, tak mám slabou vůli vám podlehnout=). Takže budu pokračovat. Fakt nechci, aby to vypadalo, že jsem na sebe chtěla takhle upoutat pozornost, to jako vůbec, nebylo v plánu tu druhý den psát, že nakonec nepřestanu, jako spíš, že 3. den tu už nic nebude. Takže ještě jednou dík a já sem jdu vložit nějaké ty příspěvky, aspoň teď=D. Je to de mě dost hloupé, ale tak snad to pochopíte.

Konec

29. března 2008 v 17:41 | Anh |  Watashi No Sekai
Tak lidi, já už nevím, jak bych mohla vyjádřit svou ubohost a slabost, ale já prostě nemám na to sem přispívat. Ani jsem nevydržela tři měsíce. Předtím jsem bujně fantazírovala a plánovala, co všechno tu budu dávat - a že toho mám v zásobě opravdu hodně - jak se tu s váma budu dělit o zážitky z anime, ale tak nějak to nevyšlo. A proč? Přispívám sem 1 za dva týdny, ačkoliv bych si čas našla, kdybych vážně chtěla. Vím, že jsou lidi, kteří sem chodí a hrozně moc jsem ráda, že mi tu přihodili komentáře a dali tak najevo, že moje práce tu není zbytečná. Takže fakt díky, že jste sem chodili. Svoje názory, tvorbu apod. můžu prezentovat vlastně kdykoliv a kdekoliv, takže o to ani nejde. Ale blog, který je opravdu ochablý, zbytečně zabírá databázi blogu.cz... až mi třeba bude 20 nebo tak nějak, obnovím to tu, protože spoléhám na to, že budu mít více času a budu tak nějak tvrdší sama na sebe=D. Takže, mějte se, co nejlíp a čuuus
Jinak, tenhle blog smažu za tři dny. To je jako info, abych prostě jen tak všechno nevymázla bez posledního slova=D.

Murakumo

16. března 2008 v 20:39 | Anh |  Obrázky
Pár mých screenů Kaon z Kyoshira. Ač je to anime příšerné - při sreenování mě ani po roce neopustil velký odpor vůči Kyoshirovi a Kuu - tak andělské krásky v něm stojí za potlesk.

Dotazník I.

16. března 2008 v 19:46 | Anh |  Psaníčka
Jelikož to tu začíná být dost stereotypní - jednou za dva týdny recenze, nějaké obrázky, moje výlevy - tak jsem se rozhodla, že vytvořím dotazník pro otaku. Je to docela pošetilé a otázky jsou ohrané, ale nějak mám chuť zkoumat nynější život anime fandů. Na tento dotazník - řetězák můžete odpovídat i do komentů nebo si to dát na svůj blog. Budu ráda, když se ho zúčastní všichni, kdo sem chodí (jsem vám fakt vděčná za to, že sem vůbvec chodíte, když se tu nic neděje) a nebo ti, co sem omylem zavítaj. Takže jdu na to.
1. Jaké anime právě sledujete nebo jakou mangu čtete?
2. Jaké je vaše nejoblíbenější? (Může jich být i více)
3. Jaká je vaše nejoblíbenější postava a proč?
4. Už jste se někdy v nějaké postavě našlI? Ve které?
5. Vytváříte někdy ve snech anime podobiznu svého já?
6. Jaké kouzla byste chtěli mít v moci?
7. Jakou zbraň byste chtěli používat nebo která se k vám nejvíce hodí?
8. Záviděli jste někdy něco anime postavám?
9. Vaše neoblíbenější anime písnička? Co ve vás vyvolává?
10. Co dorama a jiné hrané filmy, sledujete?
Otázky jsou opravdu směšné, ale díky za každou odezvu.

Zdravím

16. března 2008 v 13:42 | Výlevy z Nany |  Anime & Dorama
Není to asi ani deset minut, co jsem dokoukala Nanu. A jsem furt tak nějak mimo. Byla to podívaná fakt perfektní až bych řekla slovy nepopsatelná. Neříkám, že je to moje nej nej anime ze všech, ale fakt mě dostalo a konec série si furt nechci uvědomovat. Budu vyčkávat trpělivě na další sérii, protože Nana si takovýhle konec nezaslouží. Písničky od Trapnest už mám skoro všechny postahované, protože Olivia - Reira je fakt úžasná a vlastně to byla moje nejoblíbenější postava, stejně jako byl jeden z mých neoblibenějších párů Reira a Shin (no a pak samozřejmě Nana a Ren=). Nana černovlasá mě ale taky dostávala. Ty její psychlogické zkraty a pouto vůči lidem se dost podobá mému způsobu, až jsem čučela, jak moc je mi to protivné. Takže Nana Osaki, je opravdu prvotřídní postava. Je hnusné, že ti, co to neviděli, neví vůbec o čem mluvím, takže se omlouvám. Mám svůj deníček, ale tohle je místo, kde promítám výlevy z anime. =)... Takže modleme se všichni za další sérii!=)
Jinak dlouhou dobu tu nic nebylo, budu se snažit v brzké době sem něco přidat, ať to tu není samý text a moje výlevy. Tak se mějte krásně a užívejte si anime. Naše třída je na lyžáku a já jsem doma v domění, že mám zítra taky volno=).
PS: Zajímavé, co se člověk v anime naučí za slovíčka a fráze.=)

Malý zpravodaj

9. března 2008 v 20:27
Čáu lidi, já žiju.. jen to jsem vám chtěla říct=D.. ale jestli se mi brzy nedostahuje další díl Nany, bude mé žití o něco horší. Takže teď úplně nepopsatelně šílím u anime Nana.. je to něco tak perfektního, že z toho nemůžu skoro ani dýchat. Ještě nejsem ani za půlkou a už mi těch 47 dílů přijde hrozně málo. Je to vlastně druhé nejdelší anime, které jsem kdy stahovala. Miluju ho!! Takže než Nanu dokoukám asi nebudu schopna sem nic přidávat. Já vím, že je to moc a že to tahám za vlasy, ale fakt mě to hrozně sebralo. Takže kdo máte volnou cestu, ponořte se se mnou do tohoto úžasného anime
Mimochodem, koukám, že blog si přidal nové vylepšení a to jsou smajlové, celkem dobrá věcička=)
Jo a když už sem píšu, anime Koi Kaze dokoukáno. Moc pěkné, ale teď opravdu nejsem schopna básnit o jiném anime než o Naně.
Zatím se mějte krááásně.

Novinky II.

1. března 2008 v 12:19
Ahoooj!
Tak jdu zase sobecky psát o sobě.
Včera jsme měli třídní "pařbu". Už druhou. Proč já husa blbá tam lezla, když jsem věděla, jak to skončí? Tráva, chlast - jo, to je přesně moje=(. Naštěstí jsem tam nespala, ale z kámošky jsem dneska vyklepala vše, co se tam stalo a je mi zle. No tak spolužáci jsou ještě mladí, blbí a nezkušení. Tak si počkám, až ovoce dozraje a bude z čeho dlubat.
Svátek zamilovaných jsem tedy využila, abych šla do kina s Ančou na muzikál Sweeney Todd. Má to delší název, ale nechce se mi to vypisovat. Stačí říct, že tam hraje miláček Johnny, který kdykoliv otevřel pusu, aby zazpíval, málem jsem omdlela blahem. Každopádně podívaná to byla obrovská, ačkoliv je fakt, že když došlo na krvavější scény, strčila jsem si ruku před oči, což bylo na značnou dobu. Takže, kdo můžete, nenechte si tento muzikál ujít!
V anime světě, vrhla jsem se na Koi Kaze a nějak jsem se na dva týdny sekla u 7. dílu. Ne, fakt se mi to dost líbí, ale furt je co dělat... Nevím, co to mám za pitomou povahu, ale jak já se seknu, nic mě nedokope, i když mám čas (který využívám tak, že hraju, jak Bush prodává párky), tak to se mnou nehne. To mi musí v bedně rupnout ještě jednou, abych se k tomu vrátila. Ale slíbila jsem si, že dokud nedokoukám Koi Kaze, žádné jiné anime nebude. Ale začínám silně uvažovat o Naně, když se mi tolik líbilo ParaKiss. Je fakt, že ParaKiss jsem viděla asi před rokem, ale účinky to na mě má až doteď=).
Co se týká knih, tak jsem skoro u konce knihy "Pride and prejudice", jinak taky Pýcha a Předsudek, pro neangličtináře, a musím uznat, že je to pro mě opravdu změna a že ta kniha fakt stojí za pozornost. Kdo četl, asi ví, o čem mluvím=). Tak se i vy pochlubte, jak se máte, co sledujete a čtete a doporučíte=).

Paradise Kiss

1. března 2008 v 12:06 | Anh |  Anime & Dorama
Název: Paradise Kiss/ParaKiss/Rajský polibek
Studio: Madhouse Production
Rok vydání: 2005
Počet dílů: 12
Žánr: Romance, Ze života, Drama
"Už vás taky někdy ťuklo, v jakém stereotypním světě se pohybujete? Celý den sedět ve škole nebo v práci, pak se jde domů, načmárají se úkoly, večeře, spánek a na druhý den se to samé opakuje. Vlastně víte, co děláte, ale nevíte proč. Sami se hledáte a s tím i svůj cíl. Jenže ten se schovává kdesi v mlze daleko od vás…"
Být studentkou na výběrové škole je pro Yukari Hayasaka jediná chlouba. Celý den tráví učením a přípravou na přijímačky na výšku. Vlastně netuší proč se tak dře, když ví že není žádný studijní typ a žene se tam jen kvůli mámě, která ji drží pěkně zkrátka a dohlíží na její studium. Zatímco ona maká a výsledky jsou nulové, její malý otravný brácha je šíleně inteligentní a tak i velkou pýchou mámy. Celých osmnáct let se protlouká životem, nic speciálního se ne a ne stát a svět, v němž žije se jeví jako prázdný a nenaplněný. Přála by si něco velkého dokázat, problém však nastává, když zjišťuje, že vůbec neví kudy směřovat.
Všechno se ale obrátí vzhůru nohama, když potká podivnou partu lidí, kteří ji navrhnou stát se ikonou jejich módní značky Paradise Kiss, protože Yukari je opravdu výjimečná kráska. Samozřejmě váhá, ale nakonec svolí a za zády vlastní matky - která kdyby se to dověděla, utrhla by jí zcela jistě hlavu - se začne připravovat na velkou soutěžní módní přehlídku. Pomalu nachází svůj životní cíl a maluje si svojí budoucnost v roli úspěšné modelky, i když si ze začátku teda moc nevěří. Své plány však drží pěkně pod pokličkou a nechává se raději vést.
Ona parta podivínů se pro ni stane druhou rodinou. Prvněse docela brutálním způsobem setká s Arashim, který v ní našel budoucí modelku jejich značky. Není divu, že od něj Yukari rychle utekla, jelikož sicherka s níž má propíchnutou pusu, řetězy a všelijaké pearcingy a tattoo tvoří základní image jeho osoby. Jinak si jej člověk oblíbí pro jeho pohodářskou povahu. Druhý člověk, do něhož vrazí je vysoká elegantní žena Isabella s velice originálním make-upem. Isabella skrývá malé tajemství, které sdílí jen se svými nejbližším přáteli, včetně Yukari. Jinak se o každého stará, je precizní a milá. Důležitou roli zastává malý růžový andílek Miwako. Člověk by této nevinné tvářičce typoval tak na dvanáct let, ovšem jen do té doby, než ji Yukari načapá při sexuálních hrátkách s Arashim. Její dětská a přecitlivělá povaha by ale prvnímu dojmu mohla odpovídat. Poslední člen, gentleman - pan nevyzpytatelný - George zaujímá místo návrháře a šéfa ParaKiss. S ním Yukari pozná skutečné kouzlo první lásky a doslova jí z očí strhne představu o dokonalém princi, o němž dosud snila v podobě spolužáka Tokumori. Všichni tady studují na umělecké škole Yaza a právě tato škola pořádá onu soutěž, kvůli níž dřou dnem i nocí. Jejich dílna - ateliér - se nachází kdesi na nenápadném místě ve sklepě, normálně připomíná bar.
Yukari se ve společnosti těchto lidí, kde jí neřeknou jinak než Carrie nebo Caroline, cítí přirozeně a příjemně, jenže v pozadí stojí krotitelka mamka, která o práci v modelingu nechce ani slyšet a na poučenou jí uštědří několik ran. Jenže teď, když už našla důvod proč se v životě snažit, se jen tak nevzdá a před našima očima se z poslušné Carrie stává dospělý člověk, který má jasno
ve svých cílech a plánech. Jasně občas může zaškobrtnout, ale od toho jsou tu přátelé, George i spolužák Tokumori, který bude chvíli mávat s osudem Miwako a Arashiho. Práce jako modelka ji přinese i přátelství s novými sympatickými lidmi a tady platí "Nesuď knihu podle obalu." I její rodina se bude muset smířit s jejím novým povoláním. A konečně i láska s Georgem jí ovlivňuje a přece se říká, že zamilovaný člověk je schopný šílených věcí.
Názor: Ať hledám, jak hledám, nemůžu najít vhodné přídavné jméno, které by mohlo vyjádřit nádheru a osobitost tohoto seriálu. Určitě se řadí mezi moje nejmilejší. Ani bych nevěřila, jak mi může být anime tak blízko. Každičký díl jsem doslova zhltla a vždycky jsem z něj vyklepala to nejlepší. Ačkoliv tu není žádná akce, války s mimozemšťany ani čáry máry, co by vás nutily sedět přilepené u monitoru a pomalu ani nedýchat, nadchne vás svou realističností a opravdovostí. Nic není přibarvené, všechno se může stát. Charaktery postav se vyšplhaly maximálně vysoko a klidně se v nějaké můžete najít. Ze všech sálá opravdová lidskost, jsou barvité a sympatické, čehož si neuvěřitelně cením. Výtvarné provedení se určitě liší od klasických anime, řekla bych netradiční, ale velice líbivé a opět se více přibližuje reálu. Jak říkám, všechno zapadá, všechno pěkně klape v rytmu úžasné opeingové i endingové hudby. Jestli hledáte něco opravdového, bohatého a chcete se na chvíli zbavit všech těch kouzel a zbraní, sáhněte po ParaKiss, ručím za to, že si ho zamilujete^_- .

Déšť

1. března 2008 v 11:43 | Anh |  Obrázky
Tak se po uplynulém století zase ozývám. Já vím, že když si chci udržet blog, tak proto něco musím dělat a že nastačí přispívat jednou za dva týdny, fakt se budu snažit se zlepšit. Dneska sem dávám druhou kolekci obrázků. Teda nic extra, ale venku je mokro, pršelo a déšť tak nějak vyjadřuje nynější náladu.=) Samozřejmě, že ji nemám špatnou, protože když prší - opravdu prší, žádná přeháňka, je to pro mě úžasný pocit. Proto nechci žádné depresivní obrázky v dešti. Akorát ty blesky ve mě teď taky šlehaj.